Zámek, Kopaniny

Ves Kopaniny (Krugsreut) byla založena patrně již v průběhu 12. nebo 13. století. První písemná zmínka o vsi pochází až z roku 1315, kdy je uváděna jako majetek Feiltschů ze Sachsgrünu. Nedlouho poté získali Kopaniny Neubergové, kteří ves přičlenili k panství hradu Neuberg. V závěru 14. století drželi zdejší zboží krátce chebští měšťané, nedlouho poté však ves drželi i s hradem Neubergem Zedtwitzové. Kopaniny v jejich majetku se prvně uvádějí již k roku 1413. Počátkem 16. století Zedwitzové ves Kopaniny oddělili od panství hradu Neuberg a vytvořili z ní samostatné zboží se sídlem jedné z větví tohoto široce rozrozeného rodu. V listu Jana Zedwitze z roku 1537 se prvně připomíná zdejší pozdně gotické panské sídlo.

Po rozdělení zedwitzovských majetků na Ašsku tvořily Kopaniny součást tzv. Horního Podhradí. Na rukopisné mapě Ašska patrně z roku 1615 je vyobrazeno pod označením Krugsreut zřejmě poničené sídlo s nárožními věžemi. Patrně na počátku 17. století bylo pozdně gotické panské sídlo přestavěno na renesanční zámek. Z důvodu dalšího poškození během bojů třicetileté války za Josefa Adama Zedtwitze v letech 1677-1678 provedena rozsáhlá obnova zdejšího panského sídla. K zámeckému objektu bylo tehdy přistavěno nové nové křídlo zvané Nový dům. Z roku 1682 pochází epitaf v kostele v Podhradí s podrobným vyobrazením zámku s nárožními věžemi. Někdy po roce 1767 došlo k zásadním stavebním úpravám kopaninského zámku. Část areálu byla tehdy zbořena, především nárožní věže. Další půdorysné úpravy vedlejších budov byly provedeny během druhé poloviny 19. století. Areál byl však stále udržován jako panské sídlo včetně přiléhajícího parku. Posledními majiteli zdejšího zámku byli Franz Josef Zedtwitz a jeho syn Franz Xaver.

Po roce 1945 byl však bývalý velkostatek posledním majitelům zkonfiskován a někdejší poplužní dvůr se zámkem byl převeden pod správu místního státního statku. V době po polovině 20. století byl nakonec celý areál opuštěn a nevyužívané objekty postupně demolovány. V roce 2003 vyhořela poslední stojící budova zámku. Dne 10. září 2010 byly zříceniny zámku v Kopaninách zapsány na státní seznam nemovitých kulturních památek pod rejtř. č. 104079. V roce 2013 přistoupila rodina současného soukromého majitele Františka Hupky k obnově poslední dosud stojící zámecké budovy na severozápadním nároží areálu. Během stavebně-historického průzkumu bylo zjištěno, že zámek nese prvky pozdní gotiky, renesance, baroka a klasicismu. Během rekonstrukce byl objekt staticky zajištěn, polovina budovy nově zastřešena, osazena nová okna, obnovena nárožní věžička včetně zastřešení a vyklizeny sklepení od nánosů suti.

Zříceniny renesančního zámku s pozdně gotickým jádrem dnes tvoří poslední stojící budova v severozápadním nároží. Patrová budova zhruba obdélného půdorysu krytá původně vysokou sedlovou střechou s dvojicí trojúhelných štítů po bočních stranách. Hlavní dvorní průčelí budovy je v přízemí šestiosé s nepravidelnými rozestupy. Jižní průčelí je dvouosé, prolomené obdélnými okny. Při jihovýchodním nároží je připojena nakoso postavěná hranolová, v patě pětiboká věžice, zakončená oplechovanou jehlancovou střechou. V přízemí věžice je situován do pětidílného suterénu. Vnější stěny objektu jsou omítnuty hrubou omítkou, plasticky zvýrazněnou pouze plochými hladkými šambrány kolem oken, kordonovou a korunní římsou.

Z celého areálu bývalého zámeckého areálu jsou dnes v nadzemních konstrukcích dochována pouze torza tří hospodářských budov. Budova uzavírající areál od východu je dochována pouze v rozsahu soklu a zbytku čelní cihelné stěny. Na severozápadě je na hraně svahu zachován zbytek zdi z lomového kamene. Nepatrné torzo další budovy, která uzavírala areál od jihu, je dochováno v podobě severozápadního nároží s torzem špalety vstupu a kamenného ostění, přiloženého od jižní straně zámecké budovy.