Velichov - kostel Nanebevzetí Panny Marie

Velichov - kostel Nanebevzetí Panny Marie

Novostavba pseudogotického farního kostela Nanebevzetí Panny Marie byla vystavěna v letech 1895-1896 podle projektu významného českého architekta Ludvíka Láblera na místě strženého středověkého kostela na návrší při cestě do Vojkovic severně nad vsí Velichov (Welchau). Dne 2. června 1895 byl slavnostně položen základní kámen nového kostela za velké účasti místních obyvatel. Konsistoriální rada Konstantin Winter uložil do kamene cínovou schránku s pamětním spisem na pergamenu. Stavební práce, které vedl stavební mistr Josef Peter z Kadaně, byly dokončeny v následujícím roce 1896. Následně byl kostel v letech 1896-1897 vybaven jednotným vnitřním zařízením, které zhotovil řezbář Ferdinand Stuflesser ze St. Ulrichu v údolí Grödner Tal v Jižním Tyrolsku. Roku 1896 odlil pražský zvonař Ernest Dippold pro kostel nový velký zvon. V roce 1897 byly na kruchtě kostela postaveny chebským varhanářem Martinem Zausem nové mechanické varhany. Dne 22. května 1897 byl poté nový farní kostel Nanebevzetí Panny Marie slavnostně vysvěcen světícím biskupem pražským Ferdinandem Johannem Kalousem z Gratianopolis.

Po roce 1945 však přestal být kostel udržován a postupně chátral. V 80. letech 20. století byla střecha kostela nově pokryta plechovou krytinou, zakryty však byly původní svody a voda stékala po zdech kostela. Technický stav objektu se tak dále zhoršil, zdivo napadly plísně a dřevokazné houby. Později zatékalo do interiérů, což následně způsobilo částečné zřícení dřevěného kazetového stropu. Kostel byl opakovaně vykraden a vnitřní zařízení zdevastováno. Výplně oken byly poškozeny vandaly. Varhany a další části zachovalého vnitřního zařízení byly poté převezeny do jiných kostelů a interiér objektu tak zůstal zcela prázdný. Následně byl kostel uzavřen a zazděna většina vchodů, aby bylo zamezeno dalšímu poškozování objektu. Na počátku 21. století se již kostel nacházel ve velmi zdevastovaném až havarijním stavu. Během silné vichřice v létě roku 2007 byla navíc poškozena plechová střecha kostela.

Po dlouholetém jednání byl v srpnu roku 2008 zdevastovaný kostel převeden z majetku Římskokatolické farnosti v Ostrově do vlastnictví obce Velichov. Obec následně zakoupila i pozemky v okolí kostela. Dne 14. července 2009 byl kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Velichově zapsán na státní seznam kulturních památek. V roce 2009 nechala obec zpracovat projektovou dokumentaci na záchranu kostela. Obec plánuje v interiéru objektu po jeho obnově zřídit muzejní expozici středního Poohří, prostor využívat pro příležitostné společenské akce a částečně zachovat k pastoračním účelům.

V roce 2010 přistoupila obce Velichov k postupné rekonstrukci zdevastovaného kostela za přispění z rozpočtu Karlovarského kraje a dotačního Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR s celkovým odhadovaným nákladem zhruba 20 milionů korun. Roku 2010 byly nově zasíťovány okna kostela, aby nedocházelo k další devastaci vitrážových výplní. V roce 2012 byly díky sbírce mezi německými rodáky obnoveny restaurátorkou Monikou Zborníkovou Vintrovou z Písku vitrážové výplně dvou hrotitých oken. Vyspravena byla poškozená plechová krytina střechy, provedeno odvodnění objektu. V roce 2014 bylo přistoupeno k obnově interiérů a došlo ke odbornému snesení částečně zříceného kazetové stropu. V roce 2015 byla provedena rekonstrukce zastřešení kostela silně napadeného dřevomorkou a položená nová střešní krytina. Roku 2021 přistoupila firma Terrigena art k restaurování kazetového stropu v lodi. Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Velichově je dnes nejvýznamnější pseudogotickou stavební památkou na Karlovarsku.

Neorientovaný jednolodní pseudogotický cihlový kostel na obdélném půdorysu o rozměrech 22,6 x 12, 5 metru s připojeným odsazeným užším presbytářem na čtvercovém půdorysu o rozměrech 7,5 x 7,5 metru krytý plechovou valbovou střechou. Před vstupní jihozápadním průčelím kostela stojí představěná vysoká hranolová zvonová věž čtvercového půdorysu o hraně 5,5 metru, završená vysokou plechovou stanovou střechou. Na přední straně věže, zesílené v nárožích dvoustupňovými pilíři, je situován mohutný pískovcový portál zazděného hlavního vchodu. V trojúhelníkovém štítu portálu je vsazen pískovcový reliéfní rodový znak. Nad portálem je v ose situováno trojdílné hrotité okno na kruchtu s bohatou pískovcovou kružbou. Do nároží mezi jihovýchodní boční stěnou věže a lodí kostela je vložena hranolová, v horní části válcová schodišťová věžice, završená plechovou kuželovou střechou. Šnekovité schodiště do patra věže a podkroví lodi je prosvětleno několika nepravidelně situovanými úzkými obdélnými okénky s pískovcovým ostěním.

Boční stěny lodi kostela, členěné opěrnými pilíři, jsou prolomeny čtveřicí velkých hrotitých vitrážových oken s pískovcovými kružbami. Ve třetích osách bočních stěn lodi jsou pod okny situovány profilované zdobné pískovcové portály hrotitých postranních vchodů. Při severozápadní stěně lodi je přistavěna trojboká postranní kaple s plechovou stříškou a hrotitými okny s pískovcovou kružbou. V závěrové stěně presbytáře, doplněném rovněž v nárožích opěrnými pilíři, je situována dvojice vysokých sdružených hrotitých vitrážových oken s pískovcovou kružbou. V severozápadní boční stěně presbytáře jsou prolomena dvě velká hrotitá malovaná vitrážová okna s pískovcovými kružbami.

Při jihovýchodní stěně presbytáře je připojena přízemní sakristie obdélného půdorysu krytá plechovou polovalbovou střechou. Mezi dvojicí hrotitých oken bez kružby sakristie je vynesen stupňovaný štítový nástavec s nikou, ve které je na profilované pískovcové konzole postavena pískovcová socha sv. Korony s palmovou ratolestí. Horní část výklenku je doplněna vimperkem. Vnější stěny kostela, posazené na mohutné podezdívce z pískovcových bloků, jsou hladké, bez členění, završené mohutnou vynesenou profilovanou pískovcovou korunní římsou pod střechou.

Vnitřní prostor lodi je plochostropý, krytý polychromovaným dřevěným kazetovým stropem. Presbytář kostela, oddělený polokruhovým triumfálním obloukem, je zaklenu dvěma poli křížových kleneb s profilovanými žebry. Jednotné vnitřní pseudogotické zařízení kostela z let 1896-1897, vytvořené tyrolským řezbářem Ferdinandem Stuflesserem ze St. Ulrichu v údolí Grödner Tal v Jižním Tyrolsku, původně tvořily tři pseudogotické oltáře, kazatelna a ostatní příslušenství. Na kruchtě bývaly postaveny mechanické varhany z roku 1897 od varhanáře Martina Zause z Chebu. Dnes je však interiér kostela prázdný, bez zařízení.