Šindelová - vysoká pec

Šindelová - vysoká pec

Dřevouhelnou vysokou pec nechali vystavět v roce 1818 tehdejší majitelé jindřichovického panství Nosticové na místě starší pece z poloviny 18. století na břehu říčky Rotava v obci Šindelová (Schindlwald). Provoz vysoké pece byl doplněn 6 tyčovými hamry a 3 plechhamry. Současně se stavbou nové pece byla v areálu vybudována kovářská a klempířská dílna, od roku 1839 je zde uváděna rovněž válcovna jemného plechu. Součástí provozu hutě byla slévárna, cínovna, strojovna, příprava pecní vsázky, obydlí slévače, sklady dřevěného uhlí a železné rudy a správní budova hutního mistra s kanceláří a skladem železa.

Zdrojem suroviny pro provoz hutě byly rudné krevelové žíly v okolí Horní Blatné a Bludné, odkud se železná ruda vykupovala, a pak ložiska skarnových magnetitů v Šindelové a na dalších místech v Krušných horách. Do nově vybudované vysoké pece se vešlo 120 centnýřů (přibližně 7.400 kg) vsázky k tavbě. Výstavnost hutě činila 40 centnýřů (přibližně 2.450 kg) surového železa za 24 hodin. Ve slévárně se kromě polotovaru ve formě housek surového železa, odlévala i železná kamna, litinové portrétní plakety a figurální plastiky. Kromě toho se zde z odpadních produktů odlévaly struskové stavební cihly. Krátce zde byly prováděny také pokusy s léčivou koupelí ve vodě ohřívané struskou. Vysoká pec se stala postupně hlavním zdrojem obživy v okolí a v jednu dobu zaměstnávala dokonce 400 lidí.

V letech 1858-1859 byl areál železářské hutě přestavěn v pseudorománském slohu a celkově modernizován. Stavební práce probíhaly pod vedením zednického políra Karla Mayera. Projektantem přestavby byl snad stavitel František Tomša. Vybudována byla nová provozní budova s přípravnou vsázky, na vrcholu pecní šachty zbudován ohřívač dmýchaného vzduchu a celá kychta přestavěna a zvýšena. Na dokončené práce navázala v polovině roku 1859 přestavba slévárny a obou přilehlých křídel vysoké pece. V prosinci roku 1859 byla poté vysoká pec znovu roztopena.

Na počátku 70. let 19. století však začaly vznikat nové, efektivnější moderní hutní závody pracující na bázi koksovatelného kamenného uhlí, jejichž konkurence měla za následek postupný zánik dřevouhelného železářství. Vysokopecní výroba v Šindelové byla pro nerentabilitu zastavena v roce 1873 jako poslední v Krušnohoří a v roce 1876 je poté připomínaná již jako vyhaslá. Další provozy, slévárna, válcovna jemného plechu, pocínovna a mechanické dílny, však zůstaly zachovány. Především produkce plechu se ukázala jako životaschopná, a tak byly válcovny koncem 19. století zmodernizovány.

Roku 1909 byly zdejší nosticovské železárny spojeny s Petzoldovými železárnami v Nejdku. V letech 1910-1912 byla poté zdejší válcovna rozšířena. Během 1. světové války se zde vyráběly nábojové pláště, plechové konzervy a další válečný materiál. Během hospodářské krize ve 30. letech 20. století však nastal prudký pokles výroby a v souvislosti s postupující koncentrací hutního průmyslu byla ukončena výroba většiny produktů. V roce 1939 krátce obnoven provoz železárny pro válečné účely. Výroba zde byla zastavena definitivně až 16. června 1945.

Po 2. světové válce došlo k demontáži většiny výrobních zařízení zrušeného provozu a opuštěný a nevyužívaný areál bývalých železáren postupně chátral. V době po roce 1948 v areálu působil státní statek, což mělo za následek jeho celkovou devastaci. Budova bývalé přípravny sloužila jako seník a skladiště. Dne 22. prosince 1963 byl areál bývalé hutě v Šindelové s vysokou pecí zapsán na státní seznam kulturních památek. Od poloviny 60. let 20. století se začaly projevovat poruchy ve stavebních konstrukcích objektů. především střešního pláště. V roce 1976 provedl státní statek za pomoci buldozeru demolici všech zchátralých dřevěných objektů bývalých skladů v okolním terénu. Někdy poté byla zbořena rovněž bývalá správní budova. Samotný objekt pece s přilehlými kamennými křídly postupně chátral a rozpadal se. Na počátku 21. století zbývaly z celého objektu pouze zříceniny zarůstající náletovými dřevinami.

V roce 2015 zahájil nově založený Spolek za zachování hutě v Šindelové postupnou záchranu zdevastovaného objektu vysokopecní hutě. V létě roku 2015 byly vykáceny náletové dřeviny a celé okolí areálu zplanýrováno. Záchranné práce pokračovaly vyklizením sutě. Na počátku roku 2016 převedl stát prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových zdevastovaný objekt bývalé hutě do vlastnictví spolku. V průběhu roku 2016 poté bylo přistoupeno k základnímu vyčištění zřícených částí objektu, statickému zajištění a konzervaci zdiva. Stavební práce na konzervaci a dozdění obvodového zdiva vysoké pece u provedla stavební firma Bolid M s.r.o. V průběhu roku 2017 bylo zrekonstruováno zdivo vlastní pece a vybudována dřevěná nástavba se zastřešenou vyhlídkovou plošinou. Obvodové zdivo přípravny bylo zakonzervováno a ponecháno v torzálním stavu jako připomínka postupné devastace areálu. Obnova památky byla dokončena v roce 2020. Celkové náklady na obnovu činily necelých 5,9 milionu korun. Finanční prostředky byly získány z rozpočtu Ministerstva kultury, Karlovarského kraje, okolních města a obcí a od dobrovolných dárců. Dne 26. září 2020 proběhlo slavnostní otevření areálu bývalé vysoké pec pro širokou veřejnost.

Vysoká pec představuje mohutné těleso ve tvaru asi 11 metrů vysokého komolého jehlanu o základně zhruba 8,5 x 8,5 metru, vystavěného z žulových kvádrů stažených železnými kleštinami. Pec byla zakončena cihelnou nástavbou s bezpečnostní zídkou ze struskových tvárnic, vymezující pracovní plochu na jejím vrcholu. Dnes je na vrcholu vynesena mohutná zastřešená dřevěná vyhlídková plošina. Kychta pece bývala kryta železnými deskami. V útrobách tělesa pece je vsazen poměrně štíhlý tavební prostor. Při patě tělesa pece jsou na dvou stranách situovány dva zužující se polokruhové výklenky. Otvor ve výklenku na čelní straně sloužil pro odpich surového železa a býval krytý zdobenou litinovou deskou. Otvoru na pravé straně pece sloužil pro zavedení výfučny s dmýchaným vzduchem.

K pravé straně pece přiléhalo obdélné zděné křídlo strojovny dmychadel, kryté plechovou střechou s olejovým nátěrem. Severozápadní stěna strojovny byla prolomena polokruhovým vjezdem. Uvnitř bývalo umístěno trojité vysokopecní truhlové dmychadlo Gerstnerova typu. Rovněž zde byl instalován šikmý výtah na suroviny k zavážení pece a stoupa k drcení tavebních přísad. V přízemí protilehlého zděného křídla při levé straně pece byl situován sklad plechu, slévárenských modelů a odlitků, v patře nad ním pak byt slévače. Na volném prostoru před odpichovým otvorem v čelní stěně se nacházela dřevěná přístavba slévárny.

Ve vyvýšené poloze nad pecí se nacházela zděná obdélná budova přípravny o rozměrech asi 15 x 12,3 metru, krytá sedlovou střechou s břidlicovými šablonami. V přízemí provozní budovy se nacházela přípravna vsázky, kde se mísily rudy, tavební přísady a dřevěné uhlí. V podstřeší se pak nacházel zavážecí prostor odkud vedl klenutý kamenný mostek, spojující podkroví s úrovní kychty na vrcholu pece. Pod klenutím zavážecího mostku ústil vodní náhon z říčky Rotavy s menší retenční nádrží za správní budovou. Vodní náhon byl v prostoru mezi pecí a provozní budovou veden bedněným korytem, vantrokem, se spádem 1,2 metru na vodní kolo na horní vodu. Vodní kolo pohánělo všechny čtyři stroje v sousední strojovně i ostatní mechanismy provozu. Na ploše za provozní budovou stávaly dřevěné skladovací objekty na dřevěné uhlí a železnou rudu kryté šindelovými střechami, které vymezovaly velký dvůr. Před pecí stávala v severní části areálu barokní patrová správní budova s bytem hutního mistra, kanceláří a skaldem železa.