Dům služeb Horní Slavkov - revitalizace

Horní Slavkov se svým sídlištěm z 50. let 20. století patří mezi typické ukázky architektury tzv. socialistického realismu, známého též pod pojmem "sorela". Se stejným stylem, ale v rozsáhlejším měřítku, se můžeme setkat např. v Ostravě - Porubě, Havířově nebo Ostrově.

Centrum sídliště tvoří čtvercové náměstí s dominantami objektů domu kultury a budovy bývalého hotelu Tatran, dnes sídla městského úřadu. Náměstí následně volně přechází do bloku třípodlažních domů takzvané první a druhé etapy výstavby sídliště z 50. a 60. let minulého století, které tvoří spolu s náměstím kompaktní architektonický celek. Dům č.p. 653, postavený během těchto etap výstavby sídliště, postupně sloužil různým účelům. Nejdříve jako ubytovna pro zaměstnance místních dolů, později jako objekt občanské vybavenosti. V objektu se v průběhu času nacházel například kinosál nebo tělocvična. V posledních letech byl objekt téměř bez využití.

Centrální poloha objektu ve městě na jednom z nejfrekventovanějších pěších tahů jej předurčovala k využití pro maloobchod, poskytování drobných služeb osobního charakteru a doplňkově též pro administrativu. Cílem projektu revitalizace objektu bylo vytvořit atraktivní prostory pro drobné podnikání. Přáním investora bylo zachovat urbanistickou jednotu objektu s okolní zástavbou, avšak dát mu moderní a svěží podobu a zejména zpřístupnit podnikatelské prostory v přízemí přímo z ulice. Budova je navržena jako multifunkční centrum lokálních obchodů a služeb s coworkingovým centrem a školícím střediskem v nejvyšším podlaží. Součástí služeb je také vnitřní bankomat vč. zabezpečení kamerovým systémem. V přízemí se nachází moderní, plně vybavená výrobna potravinářských produktů, která je celým prostorem pro zákazníky napojena na přístavbu terasy s výhledem do parku. Budova je plně bezbariérová, vybavená rozvody pro telekomunikační služby, vnitřním kamerovým systémem, kartovými zámky, apod..

Generální projektant ing. Leoš Ledvina ze společnosti CENTRA STAV, s.r.o. pod taktovkou socialistického realismu citlivě včlenil do fasády netradiční pravidelné vtlačované rýhy v typické sytě pískové omítkovině. Modernizující vliv je podtržen antracitově černými výplněmi se skleněnými zábradlími u prodloužených formátů oken ve vyšším podlaží.

Významnou změnou v koncepci přístupnosti objektu z ulice bylo napojení prostorů v přízemí objektu na plochu přilehlého parku. Ten také zároveň s budovou doznal zásadní proměny a nyní s ní vytváří kompaktní a harmonický celek. Přízemí objektu imitací pohledového betonu volně přechází přes velkorysou přístavbu vstupní bezbariérové terasy do revitalizovaného parku s fontánou. Zpevněné povrchy parku v pískových odstínech dlažeb různých formátů doplňuje litá betonová konstrukce obloukové pergoly s dřevěnými prvky a ostře červenou ocelovou nosnou konstrukcí zastínění. Dlážděná centrální část parku v letních měsících odhalí důmyslně skrytou fontánu tvořenou osvětlenými výtrysky integrovanými do plochy dlažeb.

Celá koncepce budovy a parku ukazuje, že je možné respektovat naše architektonické dědictví, kterým sorela bezesporu je i při realizaci záměru moderní revitalizace prostoru. Tímto zásahem by vznikla atraktivní obchodně odpočinková zóna v centrální části města, čímž došlo k významnému zvýšení jeho atraktivity.