Čistá - středověký důl Jeroným

Čistá - středověký důl Jeroným

Středověký cínový důl Jeroným byl založen patrně již ve 14. století u dnes již zcela zaniklého hornického města Čistá (Lauterbach Stadt) ve Slavkovském lese. První písemná zmínka o dole pochází z roku 1548 z evidence báňského úřadu. Roku 1551 propůjčil král Ferdinand I. Čisté horní právo a městská práva královského horního města. Tato privilegia byla dalšími panovníky potvrzena a rozšířena. Město mělo vlastní cínovou váhu, cínovou huť a právo volné těžby dříví v královských lesích. K největšímu rozmachu zdejšího dobývání došlo ve 2. polovině 16. století. Po velmi rychlém rozvoji se však těžba dostala na počátku 17. století do útlumu a následně probíhala jen sporadicky. Doly byly ztrátové a prakticky se udržovaly pouze z důvodu zachování statutu horního města. Po zničení cínové huti v roce 1631 byla těžba zcela zastavena a doly opuštěny. Roku 1847 jsou již doly poblíž Čisté uváděny jako sešlé.

V roce 1887 proběhly neúspěšné pokusy o obnovu hlubinného dobývání na dole Jeroným, kdy bylo vytěženo menší množství cínové rudy. V několika komorách na Čisté se těžilo ještě v roce 1905. Těžební práce malých objemů poté pokračovaly až do konce 1. světové války a následně byl provoz opět zcela zastaven a důl Jeroným opuštěn. Odhadem bylo na lokalitě vytěženo za celou historii asi 500-700 tun cínu.

Ve válečných letech 1940-1943 provedla společnost Egerländer Erzbergbau GmbH v opuštěném důlním díle geologický vrtný průzkum s cílem obnovit těžbu. Práce na lokalitě však byly z důvodů nereálného zahájení těžby většího rozsahu v krátké době zastaveny a důl opuštěn. V letech 1964-1966 prováděl Ústřední ústav geologický v Praze vyhledávací průzkum ložiska v rámci státního úkolu revize a vyhledávání cínowolframových ložisek. Po vyhodnocení bylo zdejší ložisko definitivně vyjmuto z evidence zásob.

Roku 1982 objevil František Baroch poblíž silnice z Čisté do Podstrání v poli propadlinu a při jejím průzkumu došlo k objevu ručně ražené chodby a komory starých důlních děl (SDD) opuštěného dolu Jeroným. Dne 16. února 1990 byl důl Jeroným zapsán na státní seznam kulturních památek a od roku 1992 zde probíhají záchranné práce s cílem stabilizace podzemí.

Dne 1. července 2008 byl důl Jeroným prohlášen národní kulturní památkou. V roce 2009 bylo poté rozhodnuto o bezúplatném převodu dolu Jeroným do vlastnictví Karlovarského kraje jako součást budoucího česko-bavorského geoparku. Správcem objektu se stalo Muzeum Sokolov. Následně bylo přistoupeno k rozsáhlému a finančně nákladnému čištění, odvodnění a zajištění důlních prostor. Již na podzim roku 2013 byla první část vyčištěných a zajištěných starých důlních děl (SDD1) oficiálně zpřístupněna veřejnosti. V letech 2014-2015 přistoupil Karlovarský kraj k výstavbě nového vstupního objektu s parkovištěm za přispění z rozpočtu z Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Severozápad a Evropského fondu pro regionální rozvoj. Stavební práce provedla pražská stavební firma IVPS Inženýrská výstavba a pozemní stavby s.r.o.

V roce 2014 byly v dole Jeroným objeveny nové, dosud nepřístupné důlní prostory SDD2 a v následujícím roce prostory SDD3 a komora SDD4. Hned poté se přistoupilo k pracím na zpřístupnění nově objevených prostor. Po vytěžení sedimentů a závalů, odvodnění a zajištění byly v podzemních prostorách instalovány pochozí lávky, zábradlí a další zabezpečení. Náklady na zpřístupnění nových prostor činily 13 milionů korun. Prostředky byly čerpány z projektu Žula a voda spolufinancovaného z programu přeshraniční spolupráce Česká republika a Svobodný stát Bavorsko. V květnu 2023 byla veřejnosti zpřístupněna nová návštěvnická trasa ve vyčištěných a zajištěných důlních prostorách SDD2 a SDD3.

Rozsáhlý středověký důlní komplex dochovaný v původní podobě tvoří rozsáhlé vytěžené prostory, tzv. dobývky v podobě velkoprostorových komor dómovitého tvaru a maloprofilových ručně ražených přístupových chodeb. V centrální části dolu se nacházejí impozantní komory ze 16. století se zřetelnými stopami po dobývání. Podzemní komory dosahují délky až kolem 40 metrů, šířky 10 metrů a výšky 8 metrů. V řadě prostor jsou stěny a stropy pokryty neporušenou vrstvou černého zbarvení od sazí, dokládající dobývání metodou sázení ohně. Stěny jsou zbrázděny rýhami po želízkách a špičácích používaných tehdejšími havíři. Ve stěnách jsou zachovány malé výklenky pro kahánky na osvětlení dobývacího prostoru a hojné stopy po kapsách dřevěných konstrukcí. V jedné z komor je dochována kamenná hrázka z 16. století. Vstup do podzemí zabezpečují nové kamenné portály uzavřené mříží s vletovými otvory pro netopýry. Odtok důlních vod a průchozí větrání zajištěno novou štolou do Chalupeckého potoka. Důl Jeroným se svojí ojedinělou zachovalostí a rozlehlostí řadí mezi nejvýznamnější středověké montánní památky v Evropě.