Teplá - kostel sv. Jiljí

Pozdně barokní farní kostel sv. Jiljí byl vystavěn v letech 1762-1765 na místě staršího kostela na náměstí uprostřed města Teplá (Tepl). Výstavbou nového kostela pověřil tehdejší opat premonstrátského kláštera v Teplé Hieronymus Ambros tepelského stavebního mistra Wenzla Hausmanna. Architektura nového chrámu byla silně ovlivněna podobou kostela sv. Bartoloměje v nedalekém Pístově, který byl vystavěn téměř současně v letech 1750–1765 za účasti významného českého barokního architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Oproti vzoru se zdejší objekt vyznačuje jednodušším půdorysným řešením a menší architektonickou náročností. Ozdobné barokní formy přechází do strohých forem klasicistních. V roce 1765 vyzdobil malíř Elias Dollhopf z Horního Slavkova klenby kostela nástropními freskami s náměty ze života sv. Jiljí.

Během ničivého požáru města v roce 1794 byla rovněž zničena střecha a věž kostela. Neočekávané náklady na obnovu po požáru zdržely výstavbu plánovaného ambitu. Jeho stavba podle původního projektu Wenzla Hausmanna mohla být zahájena až v roce 1808 částí od oltáře Olivetské hory k jižnímu vchodu. Následně se stavba opět zasekla na dalších třicet let a práce byly obnoveny až v roce 1838, kdy byl ambit konečně dokončen. Při této příležitosti namaloval malíř Andreas Dietz z Kraslic novou křížovou cestu.

V letech 1850-1853 provedl loketský stavitel Joseph Scherbaum celkovou rekonstrukci kostela, během které získala zvonová věž kostela konečnou podobu s cibulovou bání. V roce 1882 postavil varhanář Johann Georg Sommer z Polné u Chebu ve farním kostele zcela nové varhany. Roku 1882 byly ve zvonici zavěšeny dva zvony od c.k. dvorního litce zvonů Petera Hilzera z Vídeňského Nového Města. Roku 1896 nechal tehdejší opat premonstrátského kláštera v Teplé Ambros Alfred Clementso restaurovat  malířem Antonem Wallerem fresky v interiéru kostela. Rozsáhlá renovace však připravila tyto výjevy o jejich originalitu.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva však přestal být udržován a postupně chátral. Dne 11. února 1964 byl kostel sv. Jiljí v Teplé zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 35417/4-1067. V letech 2014-2017 přistoupila církev k celkové rekonstrukci vnější fasády kostela včetně restaurování okenních výplní. Stavební práce provedla firma BOLID M s.r.o., restaurátorské práce zajistila TERRIGENA Art s.r.o.

Jednolodní pozdně barokní kostel s širokou lodí na obdélném půdorysu, krytou oplechovanou valbovou střechou, s odsazeným čtvercovým, polokruhově zakončeným presbytářem. K bočním stěnám presbytáře přiléhají obdélné sakristie s oratořemi v patře, které zevně vytvářejí příčnou loď (transept). Na příčnou loď navazuje zděný přízemní ambit s pultovou střechou, obklopující loď ze tří stran. Před hlavním západním průčelím stojí v mase ambitu představěná hranolová dvoupatrová zvonová věž, zakončená oplechovanou cibulovou bání s otevřenou osmibokou sloupkovou lucernou, završenou cibulovou bání s makovicí a latinským křížem na hrotnici.
Vnější stěny lodi a ambitu členěny dvojicemi pilastrů s čabrakovými hlavicemi, nesoucí profilované kladí. Mazi pilastry jsou vsazeny lisénové rámy s vysokými obdélnými okny s odsazeným půlkruhovým zaklenutím, rámované plochými štukovými šambránami. Stěny presbytáři jsou členěny vpadlými poli mezi pilastry, v nichž jsou po stranách prolomena obdélná okna, v závěru slepá oválná okna ve dvou úrovních nad sebou.

Vnitřní prostor presbytáře kostela je sklenut plackou a konchou v závěru. V bočních stěnách jsou prolomeny obdélné portály s trojúhelnými frontony vstupů do sakristií sklenutých valenou klenbou s lunetami. Nad portály se do prostoru presbytáře otevírají převýšeným obloukem s balustrádami dvě vysoké empory oratoří sklenutých plackou. Loď kostela je zaklenuta třemi poli placky s pasy, sbíhajícími se na mohutné pilíře se skupinami pilastrů na vysokých podstavcích, nesoucích architráv a úseky kladí. Mezi pilíři jsou situovány široké výklenky. V koutech západní části lodi jsou vestavěny prostory točitého schodiště na kruchtu. Severní schodiště nebylo provedeno. Mezi nimi je na čtyřech sloupech vynesena kruchta sklenutá plackou.

Ve vrcholu polokruhového triumfálního oblouku je situována plastická kartuše s erbem premonstrátského kláštera v Teplé s monogramem stavitele kostela, opata Hieronyma Ambrose “H F A A T”. Po stranách kartuše je namalována nápisová páska latinským dedikačním nápisem s chronogramem na rok celkové rekonstrukce kostela v roce 1896: “Huius templi lacunar exornari jussit pia eaque apellea arte abbas Alfredus” (Zbožný opat Alfred nařídil ozdobit strop tohoto chrámu). Na klenbách kostela jsou vyvedeny nástropní fresky s náměty ze života sv. Jiljí a s obrazy církevních Otců a apoštolů od malíře Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova z roku 1765. Šestice výjevů je signována: “Elias Dollhopf pinx. 1765”. Fresky s motivem krále Davida a sv. Cecílie na stěně kruchty a Trůnící madony v lodi jsou dílem malíře Antona Wallera z roku 1896.

Vnitřní zařízení kostela tvoří barokní portálový baldachýnový hlavní oltář z roku 1724 od lužickosrbského sochaře a řezbáře působícího převážně v Čechách Matěje Václava Jäckela, převezený v roce 1785 ze zrušeného klášterního kostela sv. Václava v Chotěšově. Původní ústřední socha sv. Václava s dvěma anděly byla někdy kolem roku nahrazena obrazem sv. Jiljí od Johanna Christopha. Na konzolách bočních pilastrů jsou postaveny sochy sv. Norberta a sv. Augustina. Oltářní obraz obklopují vyřezávané záclonové závěsy a baldachýnová střecha zdobená řadami střapců. V nástavci oltáře je umístěno sousoší Korunování Panny Marie na Královnu nebes s andílčími hlavičkami v obláčcích. Na soklu oltářní stěny je vsazeno šest plochých zlacených dřevěných reliéfů z legendy o sv. Václavu. Na čelní pohledové straně menzy je osazeno bohatě zdobené, stříbřené a zlacené tepané měděné antependium s reliéfem Umučení sv. Václava.

Při severní stěně lodi je postaven portálový boční oltář sv. Anny s oltářním obrazem sv. Anny vyučující mladou Marii a obrazem sv. Tekly v nástavci, při jižní stěně pak architektonicky shodný portálový boční oltář sv. Josefa s oltářním obrazem sv. Josefa s Ježíškem a obrazem sv. Barbory v nástavci. Oltáře vytvořil v říjnu roku 1857 tesařský mistr Anton Hahn z Čisté, obrazy namaloval Johann Christoph a štafírování oltáře provedl mistr Matthias März z Prahy. Na jednoduchém bočním oltáři při severní stěně presbytáře je na konzole v rámu obrazu postavena polchromovaná vyřezávaná socha Růžencové královny ze 17. století, která patřila k barokní výzdobě oltáře Bratrstva.

V presbytáři je postavena jednoduchá monolitická kamenná křtitelnice s cínovou nádobou se znakem tepelského kláštera a letopočtem 1755.Na kruchtě jsou postaveny dvoumanuálové varhany s 18 rejstříky z roku 1882 od varhanáře Johanna Georga Sommera z Polné u Chebu. Nad portálem bočních vstupů v lodi kostela jsou zavěšeny raně barokní votivní obrazy Korunování Panny Marie od chebského malíře Georga Adama Eberharta z roku 1674 a Panny Marie Immaculaty s klečícími donátory z roku 1668. Obraz je epitafem radních, otce a syna Benedikta Johanna Trötschera a Johanna Benedikta Trötschera. V lodi je zavěšen pozdně barokní obraz sv. Martina obdarovávajícího žebráky z doby kolem roku 1750. V sakristii je zavěšen obraz Piety ze 17. století a barokní obrazy sv. Dominika a dva protějškové obrazy Čtrnácti sv. pomocníků, klečících před Madonou a před Nejsvětější Trojicí z 18. století.