Podhradí - hrad a zámek Neuberg

Stavba číslo:	H01
Název stavby:	Podhradí - hrad a zámek Neuberg

Románský hrad Neuberg, někdy zvaný rovněž Najperk, nechali vystavět patrně na přelomu 12. a 13. století Neubergové nedaleko svých starých švábských panství na ochranu důležité cesty z Aše do Elsteru v Sasku na skalnatém ostrohu nad Ašským potokem nad dnešní obcí Podhradí (Neuberg). První písemná zmínka o zdejším hradě pochází z roku 1288, kdy jej císař Rudolf I. Habsburský propůjčil po smrti Albrechta z Neuberga jako léno pánům z Plavna za jejich vojenskou pomoc míšeňským purkrabím. V jejich držbě však dlouho nezůstal a krátce poté přenesli páni z Plavna držení hradu zpět na Neubergy.

Konrád z Neubergu se následně dostal do vleklých sporů s chebskou městskou radou. Zřejmě koncem září 1324 zdejší hrad oblehlo a dobylo město Cheb. Jako řešení konfliktu s mocným sousedem se v roce 1331 Albrecht III. z Neubergu poddal českému králi Janu Lucemburskému a následně od něho přijal svá panství Neuberg s Aší zpět jako léna Koruny české. Ke zboží hradu Neuberg tehdy patřila většina lén na Ašsku a některá v Bavorsku a Sasku.

Za Karla IV. a Václava IV. se na důležitých kupeckých cestách na Chebsku a na Ašsku rozmohlo loupežnictví části zdejšího rytířstva a s ním spojených měšťanů. Jim pomáhali i někteří rytíři ze sousedního Saska a Durynska. K vůdcům těchto loupežníků patřili i někteří Neubergové, zejména rytíř Fridrich a jeho příbuzní z Ašska, ale i ze saského Elsteru. Od roku 1374 vedli Fridrich a jeho druhové z hradu Neuberg a z města Aše i z jiných míst drobnou, ale krutou válku s Chebem. Na jaře roku 1382 se podařilo chebské hotovosti Fridricha z Neubergu zajmout a uvrhnout do vězení.

V roce 1395 přešel hrad po vymření Neubergů do majetku Zedwitzů, když Konrád Zedwitz majetek vyženil s Hedvikou z Neubergu, za kterého však převzal správu ašských lén jeho otec Petr Zedwitz, zakladatel rodu Zedwitzů Neubergských. Roku 1422 císař Zikmund Lucemburský vyjmul Ašsko s Neubergem z pravomoci chebského soudu, tím se stalo Ašsko na Chebsku nezávislé a dále se vyvíjelo samostatně jako přímé české léno.

Počátkem 80. let 15. století byli ve sporu s městem Cheb mnozí šlechtici na Chebsku, mezi nimi také tehdejší držitel hradu Neuberg Vít Zedwitz. Zřejmě někdy kolem roku 1483 byl hrad Chebskými znovu obležen a dobyt. Na hradě musely být následně provedeny větší opravy. V průběhu Šmalkaldské války v letech 1546-1547 propůjčil král Ferdinand I. hrad Neuberg a ostatní panství a statky jako léno Koruny české pánům z Plavna. Jelikož se Zedwitzové zúčastnili této války především bojem proti pánům z Plavna a méně už proti samotnému králi, vrátil jim Ferdinand I. v roce 1549 jejich statky zpět.

Následně začal původní hrad dostačovat potřebám jeho majitelů a někdy po polovině 16. století převzala residenční funkci novostavba renesanční zámku v prostoru bývalého předhradí. Samotný hrad byl následně využíván zřejmě již jen okrajově a postupně chátral. V roce 1555 propůjčili míšeňský purkrabí Jindřich z Plavna se svým stejnojmenným bratrem, jako lenní páni, bratrům Jindřichu a Janu II. a jejich bratranci Janu Oldřichu Zedwitzům z Neubergu jako česká korunní léna hrad a ves Neuberg, městečko Aš s dvěma mlýny, Vernéřov, Krásnou, Hranice s hamrem na říčce Regnici, Kopaniny, Doubravu, Mokřiny, Engerlein, Štítary, Újezd, Trojmezí, Studánku a Eilfhausen se vším příslušenstvím. Roku 1555 zemřel na tvrzi v Kopaninách chebský purkrabí Jan II. Zedwitz. Jeho manželka Valpurga si činila nároky na celé dědictví pro svoji dceru, za Janova univerzálního dědice se však považoval i jeho bratr Jindřich, tehdejší držitel hradu Neuberg. V podstatě však šlo o příslušnost Neubergu a s ním i celého Ašska ke Koruně české, kterou Ferdinand I. jako český král při této příležitosti znovu potvrdil.

Během ničivého požáru v roce 1610 vyhořel areál starého hradu v Podhradí. Jeho zříceniny byly následně s výjimkou věže rozebrány na stavební materiál. V době kolem roku 1616 došlo k rozdělení rodu Zedwitzů Neubergských na dvě větve, z nichž jedna držela zboží Neuberg a druhá Kopaniny. Neuberg s panstvím spravoval Jan Berthold Zedwitz a po něm je drželi jeho synové. Za třicetileté války byl na přelomu třicátých a čtyřicátých let 17. století renesanční zámek poničen během švédského vpádu do Ašska. Poškozený zámek byl následně opraven a raně barokně přestavěn.

Během 2. poloviny 17. století drželo Podhradí vždy několik členů rodu současně, kteří se někdy kolem roku 1700 o majetek znovu podělili. Panství bylo tehdy rozděleno na čtyři části. Podstatnou část Podhradí s Aší udržel Antonín Josef Zedwitz, Smrčiny získal Karel Josef, Krásnou Jan a pro Volfa Arnošta byla oddělena menší část vsi Podhradí. K dalšímu rozdělení Podhradí došlo zřejmě ještě počátkem 18. století, kdy se z původního statku vyčlenilo nové zboží pro Jana Kryštofa Zedwitze.

Roku 1690 byl Horní zámek znovu přestavěn a zvětšen. V roce 1693 nechal Volf Arnošt Zedwitz nad severozápadní částí vsi vystavět další zámek, zvaný později Nový zámek (Neu Schloss). Za Adama Erdmanna Zedwitze došlo v době kolem roku 1750 k přestavbě Horního zámku. Při dělení neuberkského panství v polovině 18. století dostal jeden jeho díl Jan Kryštof Zedwitz, protože však na majetku neměl sídlo, nechal vystavět na jedné z nižších teras pod Horním zámkem nové zámecké sídlo, zvané později Dolní zámek (Unterschloss). Po ničivém požáru v roce 1902 byl Horní zámek pouze provizorně zastřešen a následně využíván k hospodářským účelům. Objekt se postupně změnil ve zříceninu. V 60. letech 20. století byl zchátralá budova Nového zámku, o kterou se nový majitel nestaral pro havarijní stav odstraněna. Neudržovaný objekt Dolního zámku byl roku 1965 rovněž bez dokumentace zbořen.

Na počátku 21. století došlo k vyčištění celého areálu, zříceniny byly staticky zajištěny a zbytky původního zdiva konzervovány. V letech 2015-2018 přistoupila obec Podhradí ke zpřístupnění hradní věže za přispění Karlovarského kraje. Stavební práce provedla firma Murus Monumenta Renovamus podle projeku Ing. Vinaře, Ing. Babínka a Jana Stojana.