Revitalizace Perninského rašeliniště

Stáří perninského rašeliniště se odhaduje až na 12 000 let. Jeho původní podobu lze dovodit z dobových fotografií a starých leteckých snímků. Hydrologicky je podmíněno především srážkami a nepropustným podložím. Pokrývaly ho převážně rozvolněné porosty rašelinné kleče, po okrajích rostly smrky a bříza karpatská.

Mocnost rašeliny před zahájením její těžby byla převážně tři až šest metrů. V prstenci kolem vrchoviště, kde již mocnost rašeliny nepřesahuje jeden metr, se vytvořil tzv. lagg, silně zvodnělé přechodové rašeliniště.

Perninské rašeliniště bylo významnou botanickou lokalitou, jediným místem na Karlovarsku, kde se vyskytoval keřík rojovník bahenní a velmi vzácná klikva maloplodá. Výskyt těchto druhů s těžbou zanikl. Ostatní typická vegetace se ale dochovala v nevytěžené severní části ložiska. Bylinné patro je tvořeno i vzácnými vřesovcovitými keříčky - šichou černou, klikvou bahenní a kyhankou sivolistou. Početně je zastoupena rosnatka okrouhlolistá či vzácná ostřice chudokvětá. V mechovém patře převládají rašeliníky. Na sporadických místech, kde byla rašelina zachována, se obnovují iniciální stádia vrchovištní flóry se suchopýry a ostřicemi, hojně se uplatňuje bezkolenec modrý.

Význačná je také zdejší fauna zastoupená zejména rašelinomilnými druhy motýlů - žluťáskem borůvkovým, perleťovcem severním, modráskem stříbroskvrnným. Na rašeliništi pravidelně toká několik párů bekasiny otavní a vzácně se vyskytuje též tetřívek obecný. Dalšími pravidelnými hosty, zaznamenanými zatím jen v době tahu, bývají jeřábi popelaví a vzácní bahňáci- vodouš kropenatý a slučka malá.

Snahou těžaře bylo rychle splnit zákonnou povinnost ložisko rekultivovat a vytěžené lokality se zbavit. Přírodovědecký pohled nebyl příliš akceptován. Ve spolupráci s novým vlastníkem, státním podnikem Lesy ČR, se začala připravovat skutečná revitalizace těžbou dotčeného území. Prvotním úkolem při obnově narušených rašelinišť je vždy návrat k funkčnímu vodnímu režimu.

Pro znovuoživení rašeliniště je klíčová vysoká hladina vody dosahující k povrchu nebo i nad něj v podobě zaplavovaných míst. Je nezbytnou podmínkou rozvoje mokřadní vegetace, zejména rašeliníků a jiných mechů, z nichž rašelina vzniká. Revitalizační projekt v rozsahu 7,7 mil. Kč, byl z 90 % financován z prostředků EU, konkrétně z Operačního programu životní prostředí. Projekt byl zahájen 1. srpna 2018 a ukončen na podzim 2019 a přispěl k regeneraci 66 ha rašeliniště - těžené plochy a okolního odvodněného území. Postup prací respektoval ochranu druhů ptáků, kteří se v lokalitě vyskytují.

V důkladně odvodněném rašeliništi byly uskutečněny rozsáhlé vodohospodářské a terénní úpravy s cílem zadržet a zpomalit odtok srážkových vod. Funkčnost hlubokého obvodového kanálu byla zamezena osazením 390 dřevěných přehrážek. Dále byly zahrnuty všechny příkopy v délce 2,7 km uvnitř plochy poznamenané dřívější těžbou. Pro optimalizaci vodního režimu byly vybudovány dva kamenné vzdouvací objekty a kaskáda nízkých valů z rašeliny zpomalujících povrchový odtok srážkové vody a podporujících její zasakování. Byly obnoveny bývalé tůňky a vyhloubeno pět nových.

Terénním úpravám předcházelo vyřezání části náletových porostů a část rekultivačních výsadeb. Vegetační úpravy citlivě podpořily přirozený ráz místa a umožnily zachovat otevřený charakter lokality jako biotopu ohrožených druhů živočichů. Na obnoveném rašeliništi lze očekávat v příštích desetiletích dynamický rozvoj přirozené vegetace.

Pohledově nejatraktivnější část byla zpřístupněna naučnou stezkou s povalovým chodníkem, vyhlídkovou věží a pozorovacím molem nad vodní hladinou veliké tůně.

Text: Vladimír Melichar, Zuzana Macešková, foto Vladimír Melichar, foto dronem Petr Jakubes