Kostel sv. Mikuláše pod Krudumem

Stavba číslo:	H05
Název stavby:	Kostel sv. Mikuláše pod Krudumem

Pozdně románský kostel sv. Mikuláše byl vystavěn patrně v první polovině 13. století na vrcholu nevysokého skalního výchozu nad rozcestím cest při zemské stezce z Chebu přes Kynšperk nad Ohří do českého vnitrozemí na severním úpatí vrchu Krudum asi 1,5 kilometru západně od osady Třídomí (Dreihäuser). První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1253, kdy jej český král Václav I. předal spolu s farním kostelem sv. Václava v Lokti pod správu řádu křižovníků s červenou hvězdou. Následně však zprávy o zdejším kostele mizí. Někdy kolem roku 1500 přestal být nakonec využíván k církevním úkonům. Zánik kostela byl pravděpodobně spojen s ničivým požárem. V urbáři loketského panství z roku 1525 již není zdejší kostel uveden. Opuštěné a neudržované torzo vyhořelého kostela se však během staletí proměnilo ve zříceniny, které postupně zcela zarostly lesním porostem. Patrně ještě v průběhu 18. století však byl interiér kostela poškozen výkopy hledačů pokladů.

Přesná lokalizace pozůstatků zaniklého kostela nebyla již ve druhé polovině 20. století známá. Podle historických pramenů a map se usuzovalo na stromy porostlý pahorek nad rozcestím starých cest. Teprve po rozsáhlý lesních polomech z přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století, které lokalitu silně narušily, provedli v roce 1989 archeologové Petr Hereit, Jiří Klsák a Richard Král první průzkum a zaměření částečně odhaleného zdiva a terénních nerovností. Zkoumané kamenné konstrukce však byly tehdy určeny jako pozůstatky zaniklého fortifikačního objektu, lokalita označena jako nezajímavá a průzkum ukončen.

V letech 2002-2006 následně provedlo Krajské muzeum Karlovy Vary ve spolupráci se Sdružením dětí a mládeže v Horním Slavkově rozsáhlý archeologický výzkum lokality pod vedením archeologa Mgr. Jiřího Klsáka. Po prvních sondážích a likvidaci původního porostu bylo provedeno celkové odhalení dochovaného zdiva zaniklé sakrální stavby. Během archeologického průzkumu bylo nalezeno velké množství středověké keramiky, kachlů, kovových předmětů, zejména železných, skla, výrobků z kostí a několik desítek mincí. Pod podlahou byl v hloubce 45 cm objeven pohřeb muže a u jižní zdi presbytáře kosterní pozůstatky dětí patrně v novorozeneckém věku. Po skončení výzkumu bylo odhalené obvodové zdivo zakonzervováno. Jeho úseky byly místy nově dozděny do jednotné výše asi 1,5 metru. Průběh původního zdiva byl v interiéru naznačen barevnou linkou. Ve zdivu byly z nalezených fragmentů vyneseny ostění vstupních portálů a okénka v závěrové stěně. Na stěnách byly konzervovány fragmenty dochovaných omítek. Rekonstruovány byly kamenné menzy hlavního a obou bočních oltářů.

Orientovaný jednolodní pozdně románský kostel s protáhlou lodí obdélného půdorysu o rozměrech 14,8 x 12,6 metru a na východě připojeným, odsazeným, zhruba pravoúhlým presbytářem o rozměrech 10,5 x 10,2 metru. Kněžiště je z osy kostela mírně vychýleno směrem k severu. Zdivo objektu z lomového kamene s užitím vřídlovce v maltovém pojivu dosahuje šířky 110-115 cm. Kostel býval krytý pravděpodobně sedlovou střechou krytou prejzy s vynesenou zvoničkou, nad závěrem pak nižší břidlicovou valbovou střechou. Stavba kostela dosahovala celkové výšky patrně 11 metrů, z toho 5 metrů mohlo tvořit samotné obvodové zdivo.

Boční stěny lodi kostela byly v ose prolomeny mírně hrotitými raně gotickými vstupními portály s kamennými ostěními, členěnými výžlabkem a oblounem, a kamennými prahy. Po každé straně portálů bývalo pravděpodobně situováno vysoké štíhlé okno se zalomeným záklenkem a výžlabky po stranách. Shodné okenní otvory bývaly prolomeny patrně v jižní a závěrové východní stěně presbytáře. Loď kostela bývala plochostropá, krytá patrně trámovým stropem s mazanicí v podhledu. Prostor presbytáře, oddělený triumfálním obloukem, býval zaklenut jedním polem křížové klenby s žebry na konzolách. Vnitřní stěny kostela byly omítnuty a opatřeny ornamentální výmalbou. Podlaha kostela bývala krytá čtvercovými dlaždicemi. V západní části vystupoval nad úroveň podlahy skalní výchoz. V presbytáři kostela býval postaven hlavní oltář s kamennou menzou, v lodi pak po stranách triumfálního oblouku dva boční oltáře s kamennými menzami.