Kostel sv. Máří Magdalény, Bor

Raně gotický farní kostel sv. Máří Magdalény byl vystavěn v době kolem roku 1260 uprostřed osady Bor (Haid) na historické obchodní cestě z Porýní do Čech. Podle lidové tradice by měl být zdejší kostel starý více než tisíc let. Číslice „999" na jednom z trámů v kopuli kostela a na srdci velkého zvonu mají však dosud neujasněný význam. První písemná zmínka o kostele pochází až z roku 1342. Patronátním právem ke kostelu tehdy disponoval opat cisterciáckého kláštera ve Waldsassenu. Ve druhé polovině 14. století zdejší farář opakovaně uváděl k okolním farám nově jmenované duchovní. V době kolem roku 1400 byl kostel sv. Máří Magdalény goticky upravován a o sto let později byla k severní stěně presbytáře přistavěna nová pozdně gotická sakristie. V 16. století se ve zdejší oblasti rozšířilo protestanství. Ještě k roku 1577 je kostel sv. Máří Magdalény v Boru připomínán jako farní, někdy poté však byla zdejší fara patrně opuštěna. A již k roku 1579 je v Boru připomínán protestantský pastor Lorenz Grimm. Po bitvě na Bílé hoře stal zdejší kostel opět katolickým a byl přifařen ke kostelu sv. Michaela a Archanděla v Ostrově.

V roce 1770 byl kostel sv. Máří Magdalény pozdně barokně upraven. Během přestavby byla prodloužena loď kostela a barokně upraveny okna v podélných zdech. V době kolem roku 1819 pracoval na nové vybavení interiéru kostela sochař a malíř Karl Lorenz z Hroznětína. Roku 1856 byla zdejší lokálie povýšena na samostatnou farnost pod patronátem ostrovského panství. Ke zdejší farnosti patřily vsi Bor, Lesov, Pulovice, Sadov, Sedlečko, Stráň a část osady Šemnice-U mostu. Během 19. století se na svátek sv. Magdalény 22. července konaly pravidelně výroční poutě ke zdejšímu kostelu. V roce 1863 byla u kostela vystavěna nová budova fary obklopená velkou ovocnou a zeleninovou zahradou.

V letech 1874-1875 byla před průčelím kostela vystavěna sedleckým stavitelem Karlem Piehlem nová zvonová věž. V roce 1898 byly na kruchtě kostela postaveny chebským varhanářem Martinem Zausem nové varhany. Na počátku 20. století byla zrušena část původní rozlohy hřbitova a v roce 1925 byl na prostranství před kostelem zbudován pomník obětem 1. světové války. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Roku 1964 byl kostel zapsán na státní seznam kulturních památek, přesto bylo během druhé poloviny 20. století rozkradeno či poničeno vnitřní zařízení kostela. Na počátku 21. století byl již neudržovaný kostel v havarijním stavu, vnitřní omítky byly narušeny zatékáním, tektonickými trhlinami a vzlínající vlhkostí.

Biskupství plzeňské proto přistoupilo ve spolupráci s občanským sdružením Kostel Bor k záchraně zdevastovaného objektu. Od roku 2006 probíhala postupná rekonstrukce zchátralého kostela za přispění z rozpočtu Česko-německého fondu budoucnosti a dotačních programů Ministerstva kultury ČR. Provedeno bylo statické zajištění obvodového zdiva, rekonstrukce krovu a střech a oprava zvonové věže. Vnější stěny kostela následně dostaly novou fasádu. Pod opadanou novodobou výmalbou interiéru z 20. století byly zjištěny fragmenty hodnotných historických omítek s malbami z období gotiky, renesance a baroka. V roce 2012 proto přistoupila akademická malířka RNDr. Milena Nečásková k restaurování dochovaných historických nástěnných maleb v celém kostele. Obnoven byl rovněž záklopový strop a vyspravena kamenná dlažba.

Raně gotický orientovaný jednolodní kostel z lomového kamene na obdélném půdorysu s mírně odsazeným čtvercovým presbytářem, krytý šindelovou valbovou střechou. Při celé severní stěně presbytáře je připojena pozdně gotická obdélná sakristie s mohutnými opěrnými pilíři. Z hlavního západního průčelí vystupuje hranolová cihlová věž, završená oplechovanou jehlancovou střechou, dosahující celkové výšky 30 metrů. Podélné stěny kostela jsou prolomeny dvojicemi barokních oken. V severním průčelí lodi kostela umístěn mírně hrotitý portál postranního vchodu. V protější zdi se nachází zazděné gotické hrotité okno a gotický portál, přeměněný na niku pro sousoší Kalvárie.

Loď kostela je plochostropá se záklopem. Prostor presbytáře, oddělený půlkruhovým triumfálním obloukem, je zaklenut polem křížové klenby se čtyřmi masivními žebry, vynesenými na kuželovitých konzolách. Do sakristie sklenuté hmotnou valenou klenbou s výsečemi se vstupuje sedlovým portálem s severní stěně presbytáře. V západní části lodi je vestavěna dřevěná kruchta na sloupech. Na stěnách presbytáře a na boční stěnách lodi kostela jsou dochovány fragmenty gotické figurální výmalby z první poloviny 14. století a raně barokních maleb ze 17. století, inspirovaných starozákonními motivy.

Vnitřní barokní zařízení kostela z 18. století tvořil původně portálový barokní hlavní oltář z doby po roce 1700 s dodatečně umístěným hodnotným obrazem Máří Magdalény z první poloviny 17. století od proslulého malíře Karla Škréty. Obraz byl darem tehdejšího patrona kostela, velkovévody Ferdinanda II. z Toskanského. Po stranách triumfálního oblouku bývaly postaveny pseudobarokní vyřezávané boční oltáře Kalvárie a Panny Marie s pozoruhodnou kopií obrazu Madony s dítětem podle italského barokního malíře Guida Reniho. V prostoru presbytáře kostela je postavena kamenná křtitelnice s víkem se skupinou Křtu Kristova. Na stěnách lodi bývalo zavěšeno 14 zastavení křížové cesty z roku 1820 od sochaře a malíře Karla Lorenze z Hroznětína. Na kruchtě stávaly varhany z roku 1898 od chebského varhanáře Martina Zause. Na věži kostela se dochoval vzácný gotický zvon Gloria z doby před rokem 1400 s vyrytou číslicí 999 na srdci.