Kostel sv. Anny, Sedlec

Původně slovanská osada Sedlec (Zettlitz) jako centrum sedlecké župy je prvně zmiňovaná spolu se založením pražského biskupství v roce 973. V opise obnovené zakládací listiny biskupství od císaře Jindřicha III. z roku 1086 se již uvádí Sedlec jako sídlo děkanství s kostelem z doby kolem roku 900. V roce 980 byl poté Sedlec povýšen na arciděkanství. Roku 1240 předal český král Václav I. sedleckou církevní oblast pod správu řádu křížovníků s červenou hvězdou. Původní románský kostel se však nezachoval a ani jeho poloha již dnes není známa. V době kolem roku 1290 byl vystavěn nový gotický kostel z lomového zdiva, který stával v místech nynějšího kostela sv. Anny. Jeho jediným stavebním pozůstatkem je dnes zbytek lomené klenby v sakristii současného kostela. Nejpozději v roce 1480 byla vytvořena pozdně gotická soška sv. Anny Samotořetí, která se poté stala sochou milostnou, k níž přicházely zástupy poutníků.

V letech 1655-1672 vedl zdejší duchovní správu Kašpar Haas, první katolický farář po katolické restauraci a obnovitel sedleckých poutí. V roce 1694 putovaly k sošce sv. Anny davy věřících v takovém množství, že pražská konsistoř prohlásila dekretem ze dne 20. dubna 1694 kostel sv. Anny v Sedleci poutním. Roku 1698 byl vytvořen ostrovským sochařem Martinem Möcklem nový hlavní oltář kostela, který byl vyzdoben malířem Johannem Carlem Schnäbrichem z Jáchymova. V roce 1704 vzniklo při kostele Svatoannenské bratrstvo, založené farářem Kašparem Lorenzem. Dne 19. června 1721 navštívila kostel v Sedlci císařovna Alžběta Kristina, manželka císaře Karla VI., která se právě léčila v Karlových Varech se svou čtyřletou dcerou Marií Terezií a opět znovu v roce 1732 za doprovodu samotného císaře.

Počátkem 18. století již nebyl starý gotický kostel schopen pojmout všechna procesí, která na sv. Annu do Sedlce přicházela. V roce 1737 proto tehdejší farář Franz Anton Plank zaslal patronu kostela, markraběti Ludvíku Jiřímu Bádenskému žádost o výstavbu nového důstojnějšího chrámu. Žádost byla nakonec po několika jednáních schválena. Již na jaře roku 1738 začal být lámán stavební kámen v nedalekém kamenolomu a bylo započato se stavbou presbytáře na místě strženého kostela. Samotná stavba nového barokního poutního kostela sv. Anny poté probíhala v letech 1738-1745 podle plánu neznámého autora, který zjednodušil nákladný návrh od Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Stavitelem kostela byl Johann Schmied z Útviny. Celá stavba stála tehdy 12 384 zlatých a 52 krejcarů. Udivující jsou velké rozměry nového kostela, když je známo, že k roku 1750 žilo v Sedleci pouze 250 obyvatel. Úkolem stavitele tedy jistě bylo vytvořit rozměrný poutní chrám, jež by pojal všechna procesí, která do Sedlece přicházela. Dokončený kostel byl zasvěcen sv. Anně Samotřetí.

Ještě roku 1949 navštívil sedlecký kostel u příležitosti tradiční pouti u sv. Anny tehdejší ministr národní obrany a pozdější prezident, armádní generál Ludvík Svoboda. Následně však přestal být objekt udržován a postupně chátral. Na počátku 21. století se již nacházel ve velmi zdevastovaném až havarijním stavu. Propadlé klenby, strop i stěny kostela nasáklé vlhkostí od deště pronikajícího do kostela rozpadající se střechou a vytlučenými okny. V roce 2004 proto vznikl z iniciativy současného předsedy Aloise Kůrky a jeho přátel Spolek na záchranu kostela sv. Anny v Sedleci. Hned následující měsíc byly se souhlasem správce farnosti P. Vladimíra Müllera zahájeny první záchranné práce. Během rekonstrukce byly kompletně opraveny krovy a střešní krytiny, obnovena věžní báň a hodiny, opravena klenby a restaurována štuková výzdoba a fresky interiéru, restaurována část mobiliáře a z větší části obnoveny vnější omítky kostela. Na podporu obnovy svatostánku a za účelem získávání finančních prostředků jsou pořádány pravidelné benefiční koncerty a další kulturní a církevní akce. Za svou práci získal Spolek na záchranu kostela sv. Anny v Sedleci v roce 2010 v anketě Osobnost Karlovarského kraje ocenění Nezisková organizace desetiletí.

Monumentální jednolodní barokní kostel s presbytářem na půdorysu na šířku postaveného obdélníka, uzavřeného segmentem, krytý valbovou střechou s polygonální sanktusovou věžičkou. Loď je doplněna dvěma příčnými trakty, rozpoznatelnými v zastřešení kostela. První obsahuje postranní křestní kapli a protější vstup na kruchtu s varhanami. Druhý trakt ukrývá po stranách presbytáře sakristie s oratořemi v patrech. Pohledově vyvinuté východní trojosé průčelí s hranolovou zvonovou věží s poněkud nízko položenou barokní cibulovou bání s lucernou v ose je završeno štítem a členěno pilastry s ornamentálními hlavicemi. Široké rozšířené hlavní západní vstupní průčelí se středovým rizalitem a obdélným vchodem v ose je členěno rámci v omítce, stejně jako boční stěny kostela. Podélné stěny kostela jsou prolomeny na každé straně třemi vysokými obdélnými okny, uzavřenými nahoře i dole profilovaným segmentem.

Presbytář kostela je sklenut plackou a konchou, sakristie zaklenuta valenou klenbou s výsečemi, oratoře s vypnutým kuželkovým parapetem zaklenuty valeně. Triumfální oblouk je nesený bočními polosloupy a svazky pilastrů. Loď je zaklenuta čtyřmi nestejně širokými poli ploché omítnuté dřevěné valené klenby s výsečemi na pásech, sbíhajících na přeložené pilastry s korintskými hlavicemi. V západní části lodi je vynesena rovně podstrojená kruchta s vypnutým středem. Vnitřní stěny kostela jsou opatřeny bohatou štukovou výzdobou, která je zejména je působivá ve vítězném oblouku kněžiště. Původní nástropní fresková výzdoba od Eliase Dollhopfa z let 1740-1750 byla znehodnocena přemalbou.

Jednotné barokní vnitřní zařízení kostela pochází z doby kolem poloviny 18. století. Hlavní oltář s bohatou sloupovou portální architekturou z roku 1748 od truhlářského mistra Tschammerhölla z Ostrova. V nice nástavce oltáře je umístěna hodnotná středová 1,3 metru vysoká pozdně gotická milostná socha sv. Anny Samotřetí, která vznikla nejpozději v roce 1480. V presbytáři je ještě jednoduchý barokní oltářík s kopií obrazu Panny Marie Pomocné. Při triumfálním oblouku jsou ve zkosených rozích umístěny dva postranní barokní oltáře Srdce Páně a Panny Marie. Zachovalé dvoukřídlé barokní varhany od neznámého autora z roku 1754 s pozdějšími úpravami jsou zdobené bohatým rokokovým ornamentem. Boční stěnu kostela zdobí rozměrný oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie z kostela ve Svatoboru.