Horní Slavkov - kostel sv. Jiří

Horní Slavkov - kostel sv. Jiří

Opevněný pozdně gotický farní kostel sv. Jiří byl vystavěn v letech 1515-1525 nákladem tehdejšího majitele bečovského panství Jana Pluha z Rabštejna na místě staršího kostelíku ze 14. století nad horním městem Horní Slavkov (Schlaggenwald). Kamenný kostel s rozlehlou lodí a dvojicí mohutných hranolových věží sloužil jako městská pevnost. Obranný sytém kostela doplňovaly střílny, podkovovitá jižní bašta a bytelná ohradní zeď. Již na počátku 90. let 16. století byla narušena statika severní zvonové věže. V roce 1593 byla proto za ohradní zdí hřbitova vybudována nová pozdně gotická zvonice. V letech 1658-1659 byla západní věž navýšena o nové osmiboké patro s bytem městského hlásného.

V letech 1725-1728 nechal místní děkan Johann Jakob Höffner provést některé barokní úpravy v interiéru kostela za účasti tachovského malíře Matthäuse Mathiowitze. V letech 1783-1786 proběhla následně pozdně barokní přestavba kostela pod vedením sokolovského stavitele Johanna Matthese Leistnera. Snesena byla tehdy již značně zchátralá severní věž do výšky lodi, přestavěna západní věž a na místech původních oken lodi vznikla nová barokní. Původní plochostropý interiér lodi byl nově zaklenut valenou klenbou a přezděn triumfální oblouk. V roce 1903 proběhla další rozsáhlá rekonstrukce děkanského kostela. Opravy v interiéru provedl karlovarský stavitel Josef Waldert. V lodi kostela byly postaveny čtyři nové postranní oltáře od tyrolského řezbáře Franze Martinera. Klenby kostela byly opatřeny rozsáhlou freskovou výzdobou od sokolovského malíře a rodáka z Horního Slavkova Antona Würschnitzera. V souvislosti s položením nové dlažby byly vyzvednuty některé renesanční náhrobníky a vsazeny do stěn kostela.

Po roce 1945 však přestal být kostel udržován a postupně chátral, vnitřní zařízení bylo rozkrádáno a ničeno. Dne 22. prosince 1963 byl kostel sv. Jiří zapsán na státní seznam kulturních památek. V sobotu 14. března 1964 zasáhl kostel ničivý požár. Přes rychlé uhašení shořela zejména část střechy nad presbytářem a zbortila se sanktusová zvonička. Z důvodu nedostatku finančních prostředků, a především díky nezájmu tehdejších odpovědných institucí, se objekt dočkal provizorního zastřešení až v roce 1967. Do kostela mezitím zatékalo, omítky zvlhly, fresky byly poškozeny a dřevěné konstrukce byly napadeny hnilobou. Teprve v roce 1977 byla poté zahájena celková obnova zastřešení kostela.

Na konci 20. století se nacházel kostel sv. Jiří v důsledku absence údržby ve značně zdevastovaném stavu. Roku 1994 nechalo město Horní Slavkov provést statický průzkum kostela a první práce na zajištění objektu. V roce 2001 byly zahájeny průzkumné a archeologické práce. Od roku 2002 se pracovalo na opravě krovu a na opravách zastřešení. V roce 2006 byla zpřístupněna vyhlídková plošina na západní věži. V roce 2009 převedla římskokatolická církev bezplatně kostel do vlastnictví města Horní Slavkov, které následně přistoupilo k postupné rekonstrukci zdevastovaného kostela s odhadem nákladů ve výši asi 80 milionů korun. Potřebné prostředky jsou získávány prostřednictvím dotačních programů Ministerstva pro místní rozvoj ČR, Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR, nebo také programu pro strukturálně postižené kraje Restart na obnovu brownfieldů. Město zároveň vyhlásilo v roce 2016 veřejnou sbírku na obnovu kostela. Po rekonstrukci by měl objekt sloužit jako městský kulturní sál.

V letech 2010-2013 proběhla celková výměna střešní krytiny a obnova klempířských konstrukcí. V roce 2012 byl zpracován Stavebně historický průzkum a roku 2014 vznikla projektová dokumentace. V interiéru proběhlo částečné restaurování stropu lodi a zajištění stropní výzdoby v presbytáři, obnoveno omítnutí stěn a rekonstruovány kamenné podlahy. Vybudována byla potřebná elektroinstalace, podlahové vytápění, protipožární ochrana, přípojky inženýrských sítí a v menším přístavku došlo k výstavbě sociální zázemí. V letech 2016-2018 proběhlo restaurování 14 vitráží v oknech kostela. Restaurovány byly rovněž náhrobníky a další kamenné prvky. V roce 2018 byla dokončena obnova stříšky ochozu západní věže.

Rozlehlý pozdně gotický, barokně upravený orientovaný jednolodní kostel obdélného půdorysu s připojeným, protáhlým, pětiboce uzavřeným presbytářem s opěrnými pilíři. Kostel je zastřešen sedlovou, nad závěrem zvalbenou střechou s pozdně gotickým krovem a sanktusovou zvoničkou nad presbytářem. Při západním průčelí kostela je připojena hranolová, v horní části osmiboká věž s ochozem, zakončená barokní cibulovou bání s lucernou. Při severní straně presbytáře se nachází patrová sakristie v mase zdiva snesené severní věže. Na ní navazuje při severovýchodní straně presbytáře mladší přístavba s oratoří. Z druhé strany přiléhá v délce severní strany lodi přístavba vstupní předsíně. V rohu na jihozápadní straně presbytáře je připojena podkovovitá barokní kaple.

Presbytář kostela je zaklenut pozdně gotickou síťovou žebrovou klenbou na pětibokých konzolových příporách. Subtilní žebra se sbíhají na ústřední klenák, který nese velký polychromovaný erb Pluhů z Rabštejna. Klenba je zdobena pozdně gotickými freskami z let 1528-1532. Prostor kněžiště je od lodi oddělen pozdně barokním půlkruhovým triumfálním obloukem. Loď je sklenuta pozdně barokní valenou klenbou s párovými trojbokými výsečemi, dělená příčnými pasy, svedenými na hlavice pilastrů, členící stěny lodi. Na klenbě lodi jsou zachovány fragmenty tří rozměrných fresek od sokolovského malíře Antona Würschnitzera z roku 1903. V západní části lodi je situována trojramenná kruchta s dřevěným balustrovým zábradlím. Okenní otvory vyplňují vitrážová okna z přelomu 19. a 20. století.

V presbytáři je postaven monumentální pozdně barokní portálový hlavní oltář z roku 1784 o výšce 8 metrů a šířce 6 metrů. Ve středu oltáře býval umístěn velice hodnotný barokní krucifix od významného barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna z doby po roce 1720, přenesený do Horního Slavkova v roce 1782 ze zrušeného kláštera v Plasech. Plastika je dne součásti trvalé expozice Národní galerie. Na konzolách u paty kříže byly postaveny sochy Panny Marie Bolestné a sv. Jana Evangelisty. V nástavci oltáře byla v oblacích a paprscích umístěna vyřezávaná figurální plastika Boha Otce, jenž shlíží na utrpení svého Syna. V lodi kostela byly postaveny čtyři pseudoslohové postranní oltáře z roku 1903 od řezbáře Franze Martinera z tyrolského Grödnertalu.

Při jižním pilíři triumfálního oblouku bývala situována umělecky hodnotná pozdně barokní kazatelna z roku 1785 z dílny loketského sochaře Johanna Wildta. Pod kruchtou v severovýchodním koutu lodi byla postavena renesanční kamenná křtitelnice z roku 1581 s dnes již ztraceným pozdně barokním víkem se skupinou Křtu Kristova z doby po roce 1780 od loketského sochaře Johanna Wildta. V severní stěně lodi je vsazena renesanční kamenná kropenka s ornamentálními motivy z 1. poloviny 16. století. V přízemí věže bylo postaveno vyřezávané pozdně gotické sousoší Olivetské hory od mistra Hanse Wittena z Kolína nad Rýnem z doby kolem roku 1520, dnes umístěné v expozici Muzea církevního umění plzeňské diecéze v Plzni. V kostele bývalo zavěšeno rozměrné barokní oltářní plátno sv. Cecílie s anděly z roku 1766 od malíře Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova. Dnes je restaurovaný obraz umístěn ve stále expozici sokolovského muzea. Na balustrádě kruchty bylo zavěšeno 14 vyřezávaných barokních zastavení křížové cesty z poslední čtvrtiny 18. století od neznámého umělce. V interiéru kostela a vnějších zdech bylo původně vsazeno celkem 14 kamenným nebo bronzových renesančních náhrobníků z let 1551-1607.