Hammerova kovárna ...místo s příběhem

Stavba číslo:	P08
Název stavby:	Hammerova kovárna ...místo s příběhem
Přihlašovatel:	Atelier MONarch s.r.o.
Místo stavby:	Horní Blatná
Charakter stavby:	rekonstrukce
Období realizace (Zpracování projektu):	2019-2021
Investor:	Atelier MONarch s.r.o., Ing. arch. Marcela Plachá
Architekt:	Atelier MONarch s.r.o., Ing. arch. Marcela Plachá
Projektant:	Atelier MONarch s.r.o., Ing. arch. Marcela Plachá

V těsném sousedství hřbitova je v zahradě náležící k domu č. p. 21 situována drobná nenápadná, ještě nedávno značně zanedbaná stavba, využívaná několik dekád jako garáž a sklad. Její příběh je však významnější než by se očekávalo a i přes havarijní stav téměř vedoucí k demolici stavby, bylo rozhodnuto objekt zrekonstruovat a vdechnout mu nový účel i život.

Stavba se nyní nachází na území hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří, který je součástí UNESCO, i proto je třeba věnovat zvláštní pozornost každému pozůstatku historicky cenné lidské činnosti a odkazu na dávný krušnohorský život.

Jedná se o pozůstatek původně rozsáhlejší kamenné stavby doplňující starší dům v Hamerské ulici (původně tvaru L, se sedlovou střechou) - dnes dochována pouze klasicistní přízemní prostora se třemi poli cihelné klenby typu pruská placka (před rekonstrukcí provizorně zastřešena pultovou střechou). Původní stavba měla poschodí a byla napojena na starší barokní objekt, který již v minulosti podlehl demolici.

Dle dendrochronologického průzkumu můžeme stavbu datovat do roku 1861. Objekt byl zbudován jako dílna, kovárna, výrobna cínových lžic a dalšího vybavení. Toto tradiční řemeslo zde provozovala rodina Franze Antona Hammera, která zde žila po mnoho generací od roku 1795. Dochovalo se zde starší kamenné ostění vstupu a pozůstatek kovářské výhně s odtahem. Po 2. sv. válce došlo k odsunutí posledních obyvatel, kteří byli stejně jako jejich předci německé národnosti. Stavba je součástí hřbitovní zdi a měla být v sedmdesátých letech odstraněna. Předchozí majitel jí však zachoval jako garáž, čímž byla historická prostora uchráněna před demolicí, avšak postupně velmi zchátrala.

V roce 2019 byla zahájena záchrana stavby a její přeměna na rekreační objekt. V objektu by měly nově vzniknout dva pokoje s vlastním sociálním zařízením. I přes rozsáhlou statickou poruchu byla opravena cihelná klenba a přízemní kamenná stavba byla zajištěna železobetonovým věncem s ocelovými táhly. Okenní otvory v původní kamenné stavbě budou osazeny replikami oken v historizujícím stylu s imitací ručně taženého skla. Opraveno a zachováno bylo také historické kamenné ostění dveří. Základy objektu byly odvlhčeny hydroizolační fólií a obvodovými drenážemi. Objekt bude v přízemí opatřen bílou omítkou.

Původní stavba měla obytné poschodí, které bylo obnoveno. Je řešeno formou lehké dřevostavby s tradiční sedlovou střechou respektující tvarem a sklonem sousední budovu. Poschodí bude přístupné pomocí venkovního ocelového schodiště, s ohledem na zachování celistvosti historické klenby. Tato část stavby bude opatřena fasádou ze svisle orientovaných dřevěných palubek jakožto tradičního krušnohorského i moderního prvku v architektuře. Architektonicky je záměrně nová část pojata současně jako kontrast oproti tradičnímu pojetí původní historické části při respektování proporcí a okolní zástavby.

Záměrem projektu byla záchrana na první pohled nevýznamného, ale přesto zajímavého historického objektu, jeho absolutní využití při zachování původních prvků a konstrukcí jako vzorová ukázka, že jakákoliv stavba má možnost dalšího využití dle současných standardů i při dnes požadovaném komfortu. „Transformace je příležitostí lépe pracovat s tím, co už existuje. Demolice je rozhodnutí vycházející z krátkozrakosti a ze snahy věci ulehčovat. Dochází při ní ke ztrátě mnoha věcí - ztrátě energie, materiálu a historie. A navíc má velmi negativní sociální dopad. Jde podle nás o akt násilí," říká francouzská architektka Anne Lacaton, oceněná Pritzkerovou cenou v roce 2021.