Branišov - Astronomická observatoř

Stavba číslo:	P07
Název stavby:	Branišov - Astronomická observatoř
Přihlašovatel:	Jana Králíková
Místo stavby:	Branišovský vrch
Charakter stavby:	občanská vybavenost
Projektant:	Jana Králíková

TOUHA VZHLÉDNOUT K NEBI

ASTRONOMICKÁ OBSERVATOŘ V MANĚTÍNSKÉ OBLASTI TMAVÉ OBLOHY

Projekt astronomické observatoře vznikl jako reakce na unikátní oblast, která se na území České republiky nachází, touto oblastí je Manětínská oblast tmavé oblohy. Většina obyvatel v České republice žije ve velkých sídlech se značným světelným znečištěním a nemá možnost se v noci pokochat pohledem vzhůru na nebe plné hvězd. Manětínská oblast tmavé oblohy tento zážitek umožňuje. Oblast ovšem plně nevyužívá svůj potenciál. Projekt Touha vzhlédnout k nebi se snaží tuto unikátní rezervaci tmy přiblížit lidem v podobě environmentálně udržitelného turismu. Projekt pracuje s oblastí jako
s celkem, navrhuje po celém jejím území pozorovací a bivakovací místa, která jsou umístěna s důrazem na kvalitu pozorování a atmosféru místa v jednotlivých lokacích. Zároveň navrhuje astronomickou observatoř na jeden z vrcholů v oblasti.

Budova astronomické observatoře se nachází na hřebeni Branišovského vrchu. Naprosto klíčovým tématem bylo co nejcitlivější zasazení budovy do okolní krajiny. Stavba se snaží řídit heslem: Vidět
a nebýt viděn. Souladu s okolním prostředím bylo dosaženo také prostřednictvím vhodně zvoleného materiálového řešení. Byly využívány materiály, které jsou samotnému vrchu a jeho okolí vlastní. Zalesnění oblasti tvoří převážně vzrostlé smrky, z toho důvodu bylo jako stavebního materiálu využito smrkového dřeva. Druhý ze zvolených materiálů taktéž zohledňuje okolní prostředí. Podle geologických výzkumů je celý vrch tvořen horninou trachyandezitem. Proto byl tento kámen přidán do betonu, který tvoří konstrukci bílé vany, trachyandezit se propisuje do výsledné struktury a barevnosti betonu. Materiálovým řešením tak dochází k co největšímu splynutí budovy s okolním prostředím. Střecha observatoře je navržena jako zelená. Okna ve vnějších obvodových stěnách jsou zkosena pod úhlem tak, aby světlo z interiéru světelně neznečišťovalo prostředí observatoře a zároveň okna nenarušovala pohledy na fasádu.

Astronomická observatoř je navržena tak, že funkci astronomické observatoře plní již svou architekturou, nejen pomocí pozorovací techniky. Filozofie budovy se snaží o návrat k archetypálnímu tvaru starověkých observatoří a inspiruje se principy, které využívaly dávné civilizace k pozorování periodicky opakujících se jevů na obloze. Jednalo se převážně o důmyslné systémy průchodů otvory ve stavbách. Observatoř na Branišovském vrchu leží na dvou osách, které jsou vytvořeny jako místa východů a západů Slunce v časech zimního a letního slunovratu, zároveň je budova symetrická podle osy východu a západu Slunce ve dni rovnodennosti. Vzniklé osy přirozeně člení budovu do čtyř segmentů s tím, že každý v budově zajišťuje jinou funkci - ubytování pro návštěvníky, badatelna, multifukční edukační sál s panoramatickým výhledem do okolní krajiny a technické zázemí. Budova má kruhový tvar, uvnitř kterého je navrženo elipsoidní atrium, pomyslné oko do nebe. Právě atrium je nejvhodnějším místem k pozorování unikátní hry světel a stínů, která vzniká ve dnech slunovratů při průchodu světelných paprsků navrženými průrvami v observatoři, které kopírují zmíněné osy. Stínohru rozehrává pohyb Slunce po nebeské sféře. Vzniklé průrvy reagují svým umístěním
a tvarem i na okolní unikátní krajinu, pohled do ní pomyslně rámují. V atriu na tečně ke zmiňovaným osám je umístěna astronomická kopule s dalekohledem, která je srdcem observatoře.