přeskočit k navigaci »

Poutní kostel Navštívení Panny Marie ve Skokách

Historie památky

Na počátku 18. století patřila dnes již zcela zaniklá ves Skoky (Maria Stock) k faře ve Žluticích. Tamní farář patrně nelibě nesl fakt, že Skočtí nechodili pravidelně do kostela, neboť cesta ze Skoků do vzdálených Žlutic byla dlouhá a za špatného počasí nepohodlná. Proto někdy počátkem roku 1717 si po mši svolal deset skockých sedláků a vyzval je, aby se složili na stavbu kaple, kde by se mohli společně modlit. Sedláci však faráři oponovali, že jsou stejně dobrými křesťany a farníky jako jejich otcové a dědové, kteří se bez kaple také obešli. Nakonec však přislíbili kapli postavit. Výzvy nakonec uposlechl pouze jeden z nich, zbožný sedlák Adam Lienert, otec 7 dětí. Ve snu se mu měla zjevit Panna Marie, aby mu tak připomněla slib daný ve žlutickém kostele. Lienert dal pro kapli ještě namalovat kopii známého zázračného obrazu Panny Marie Pomocné z německého Pasova.

Dne 29. září 1717 byla kaple vysvěcena žlutickým farářem Rickem. Modlitby a prosby k Panně Marii ve skocké kapli byly účinné, příchozí hledali zejména přímluvu za uzdravení. Právě četná zázračná uzdravení podnítila příliv dalších stovek a posléze i tisíců poutníků ze širokého okolí, kteří namísto poutě do vzdáleného Pasova, putovali do Skoků. Lienert inicioval svou vrchnost, markraběnku Sibylu Augustu z Báden-Badenu, která se v roce 1732 obrátila na pražského arcibiskupa Daniela Josefa Mayera von Mayern a požádala pražskou arcibiskupskou konzistoř o svolení konat v kapli mše svaté a o vyšetření zdejších zázraků. Na podzim 1732 přijela do Žlutic vyšetřovací komise a 11 dnů vyšetřovala poutníky. Komise zaznamenala různá vyslyšení modliteb a zázraky, zejména zázračná uzdravení poutníků z okolí. Na základě šetření byl arcibiskupskou konzistoří skocký „pasovský“ obraz Panny Marie Pomocné prohlášen dekretem z 28. listopadu 1733 pouze za "dobrotivý", nikoliv za zázračný a milostivý. To však příliv dalších poutníků nijak neomezilo. Dekretem z 3. dubna 1734 arcibiskupská konzistoř povolila postavit v kapli oltář a konat mše svaté. První se uskutečnila již 16. dubna. Současně byla tepelským opatem zřízena mariánská kongregace, která postupem doby měla tisíce členů a pečovala o rozvoj poutního provozu. O dva roky později povolila pražská konzistoř konání procesí do Skoků. První se konalo pod vedením Johanna Altmanna z Buškovic (Puschwitz) 16. června 1736. V tomto roce přišlo do Skoků 29 350 poutníků. Ti sem putovali i ze vzdálených míst českého vnitrozemí, z Plzeňska, Plaska, či Rakovnicka. Věhlas poutního místa a zdejšího obrazu Panny Marie Pomocné se šířil po širokém okolí a dodnes přežívá ve známém českém rčení „panenko skákavá“. V následujícím roce, 19. září 1737, římská kurie povolila při kapli ustavení mariánského bratrstva a povolila vydávání odpustků při mariánských svátcích. V tomto roce počet poutníků dosáhl již 35 300 osob. Příliv poutníků a obětních peněz podnítilo skockou vrchnost, markraběte Ludvíka Jiřího z Baden-Badenu, k rozhodutí nahradit kapli větším kostelem. Návrh stavby byl zadán 22. dubna 1736 staviteli Johannu Schmiedovi, měšťanu z Útviny. Ten patřil mezi významné regionální barokní stavitele a kromě Skoků realizoval také monumentální poutní kostel sv. Anny v Sedleci u Karlových Varů, barokní přestavbu kostela Narození Panny Marie v Toužimi a novostavbu fary tamtéž. Dne 23. října 1736 položil tepelský opat Raimund Schimanowsky základní kámen a již o dva roky později dne 29. března 1738 byl kostel zasvěcený Navštívení Panny Marie slavnostně vysvěcen za účasti tepelského opata Hieronyma Francisca Ambrose, dalších 20 prelátů a jiných duchovních. Poutníků z okolních farností se zde tehdy sešlo na 8.000. Během stavby patrně došlo ke změně původního plánu, namísto jednověžového průčelí bylo vybudováno dnešní monumentální průčelí dvouvěžové. Kostel byl spravován žlutickou farou na panství Kokořovců, patronátní právo však patřilo skocké vrchnosti, Bádenským, což způsobilo spory mezi oběma feudály. Spory obou feudálů však pokračovaly dále, nakonec rozhodla až císařovna Marie Terezie a svým dekretem z 2. dubna 1746 přidělila kostel do duchovní správy fary ve Žluticích. Skoky byly povýšeny na klášterní superiorát, který 2. července 1748 slavnostně převzal první superior Rick. V tomto roce přesáhl počet poutníků již 40 350 věřících. Definitivní tečku za spory udělalo zřízení lokalie v roce 1749. Současně byl zřízen hřbitov. Patronátní práva ke kostelu zůstala údrčskému statku, který byl později rozparcelován a vlastní velkostatek prodán. K nově vzniklé lokálii byly přifařeny ještě obec Mlyňany (Lindles) a osady Martice (Maroditz) a Dolánky (Dollanka) včetně Rohrerova mlýna. V roce 1857 byla lokálie povýšena na farnost. Po zákazu celozemských procesí Nařízením o pořádku služeb božích, vydaném Josefem II. v dubnu 1784, poutí a poutníků do Skoků výrazně ubylo. Poutní kostel ve Skocích se tak stal pouze lokálním. Kostel začal chátrat, patronátní údrčský velkostatek omezil údržbu stavby a malá farnost nestačila údržbu sama financovat. Již v roce 1838 byly zaznamenány závažné škody, zejména na střeše kostela. Nakonec musela být kostelní loď pro bohoslužby zcela uzavřena. Změnu k lepšímu přineslo až převedení patronátu z údrčského velkostatku na tepelský klášter 27. prosince 1902. Jeho opat Gilbert Johann Baptist Helmer nechal kostel v roce 1903-1904 celkově opravit a současně dal vystavěl novou velkou faru. Po letech stagnace se péčí tepelského kláštera začala obnovovat mariánská poutní tradice. S výjimkou válečných let přicházelo do Skoků opět tisíce českých i německých poutníků z blízkého i vzdáleného okolí. Do poutního provozu negativně zasáhly poválečné události po roce 1945. Nejdříve to bylo vystěhování německého obyvatelstva ze Skoků a celého regionu. Další ránu Skokům přinesly politické změny po roce 1948, kdy se moci ujali komunisté. V roce 1950 zde bylo pouze 18 obydlených domů a 43 obyvatel. Někteří z nich však Skoky opustili poté, co odmítli v 50. letech vstoupit do JZD a jejich majetky převzaly státní statky. Státní bezpečnost StB v noci z 13. na 14. dubna 1950 v rámci tajné celostátní operace „K“ internovala premonstrátské řeholníky z Teplé i skockého superiora a jejich klášter uzavřela. Skockou klášterní farnost poté převzala do správy žlutická farnost římskokatolické církve. Změna obyvatelstva, společenské i politické změny a perzekuce církve negativně ovlivnily poutní život Skoků. Ten však přesto zcela nezanikl. Účastníci poutí byli sledováni agenty StB. Byl zakazován prodej občerstvení a suvenýrů, přístup do Skoků znemožňovaly umělé překážky na cestách. K určitému oživení došlo koncem 60. let 20. století, kdy se v důsledku uvolnění poměrů začali poutí ve větší míře zúčastňovat němečtí vysídlenci. Dne 3. května 1958 se kostel stal státem chráněnou kulturní památkou a byl státem udržován a opravován. Obec se již nepodařilo plně dosídlit. Vyrabované, pusté a opuštěné domy byly následně zbořeny. V roce 1961 žilo ve Skocích v několika málo obydlených domech již jen posledních 16 obyvatel. Definitivní zkázu dokonala výstavba Žlutické přehradní nádrže, dokončená v roce 1968. Skoky byly přehradou odříznuty od světa, zbývající obyvatelé byli, až na jednu ženu obývající bývalý Schopfův hostinec, vystěhováni do okolních obcí. Zbytek domů i s farou srovnala armáda se zemí. Poté, co zde v roce 1982 poslední obyvatelka pustnoucí obce tragicky zahynula, byl smutný osud Skoků zpečetěn. Její opuštěný dům začal chátrat stejně jako kostel i ostatní budovy a vše začala pomalu pohlcovat okolní příroda. Klid místa čas od času narušila jen některá ze dvou poutí, nebo příchod některého ze zvaných i nezvaných návštěvníků.

Ještě v polovině 70. let 20. století se kostel dočkal obnovy střešní krytiny a osazení ochranných sítí do oken. Interiér byl tehdy ještě v relativně dobrém stavu a inventář neporušený. V roce 1990 byl kostel navrácen zpět do majetku obnovené kanonie premonstrátů v Teplé. Po nájezdech lupičů a vandalů po roce 1993 byl veškerý hodnotný inventář a zařízení kostela postupně zcizen nebo zničen. Zbytek byl z kostela odvezen a uložen v klášterním depozitáři.

Kdysi velmi živá duchovní a poutní tradice Skoků se v posledních desetiletích zredukovala pouze na dvě církevní poutě ročně, které v posledních letech organizuje Svaz Němců v Čechách a region Chebsko s podporou kláštera premonstrátů Teplá a Plzeňské diecéze. Poutní mše, které pravidelně celebruje biskup Mons. František Radkovský, jsou hojně navštěvované německými rodáky.V době konání poutě jsou na krátkou dobu přivezeny z tepelského kláštera některé plastiky a obrazy.

Architektura památky

Kostel Navštívení Panny Marie je jednolodní, obdélná barokní stavba, krytá mansardovou střechou s vikýři a se sanktusníkem nad lodí, s obdélným presbytářem, krytým mansardovou střechou, s postranními obdélnými sakristiemi se zaoblenými nárožími. V přední části kostela je monumentální dvouvěžové hlavní průčelí s obdélným portálem a znakem tepelského opata Dr. Gilberta Helmera v nadpraží z roku 1903. Na hlavním průčelí ve štítu býval také tepaný reliéf s obrazem zdejší poutní Madony. Věže jsou zastřešeny cibulovými báněmi s lucernami. V průčelí jsou umístěny prostory předsíně a kruchty v patře. Boční trojosé průčelí s mělkými středovými rivality v ose s trojúhelníkovými štíty jsou členěny pilastry a obdélnými, polokruhově zakončenými okny. V dnes zazděných nikách bočních průčelí lodi byly umístěny venkovní zpovědnice, umožňující rychlejší „odbavení“ velkého počtu poutníků před poutními bohoslužbami. Vchody do kostela jsou uzavřeny těžkými železnými vraty s kovanými motivy lilií a hvězd v diagonální mříži.

Loď kostela je sklenuta falešnými klenbami, třemi plackami na pasech, sbíhajících na sdružené pilastry, které člení i stěny presbytáře. Na klenbách lodi jsou vyvedeny fresky od Karla Krattnera ve štukových rámech, s výjevy Narození Panny Marie, Nejsvětější Trojice a Nanebevzetí Panny Marie, doprovázené menšími freskami čtyř proroků a čtveřicí církevních otců. Klenby presbytáře, sakristií a předsíně jsou zděné. Nad triumfálním obloukem je reliéfní znak tepelského kláštera. V lodi je dřevěná kruchta s vydutou předprsní. Podvěží je od lodi odděleno tepanou mříží z 19. století. V přízemí východní věže je umístěna mariánská kaple s oltářem a v západní věži schodiště, pod kterým je sklípek.

Vnitřní zařízení kostela tvořil původně atypický hlavní oltář baldachýnového typu, uzpůsobený pro poutní provoz a uctívání zdejšího obrazu, z doby kolem roku 1760 s baldachýnem na čtyřech točených sloupech nad menzou s tabernáklem. V zadní stěně oltářního stolu bývala řada otvorů pro vkládání zásuvek s drobnými devocionáliemi poutníků k jejich posvěcení. Za oltářem byl umístěn obrazový oltář koncipovaný jako symbolická nebesa s kulisovitě řazenými dřevěnými stěnami se sochami andělů a holubicí Ducha svatého. Mezi stěnami vedlo dvouramenné schodiště. Na poprsni schodiště býval připevněn pevný oltářní rám obrazu a v něm pohyblivě osazen obraz zdejší poutní Madony z roku 1717 od toužimského malíře Johanna Wolfganga Richtera, který pocházel z původní kaple. Obraz je kopií obrazu Panny Marie Pasovské. Obraz býval pro poutníky vysouván z pevného rámu oltáře na zadní stěnu, kde bylo umístěno madlo a pod ním kasička na obětní peníze sloužící zároveň i jako klekátko a stupínek. Na zadní stěně byla reliéfní výzdoba s erbem tehdejších patronů kostela markrabat z Baden-Badenu pod obrazem. Po stranách oltáře bývaly nad brankami, symbolizujícími nebeské brány uzamčené klíčem sv. Petra, umístěny sochy rodičů Panny Marie, sv. Zachariáše a sv. Alžběty. Před oltářem bývala chórová přepážka s bočními vrátky pro přístup poutníků. Dále jsou v interiéru kostela umístěny boční oltáře sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého z doby kolem roku 1760, kazatelna z doby kolem roku 1760, bohatě vyřezávané zpovědnice a lavice z 19. století, dřevěné sochy sv. Gilberta a sv. Norberta, pod kůrem pak Krista a Panny Marie (Immaculaty), křtitelnice z umělého mramoru ad.

Současnost památky

O obnovu Skoků jako poutního místa se na přelomu tisíciletí pokoušelo město Žlutice s německými rodáky. Jejich společný projekt poutního centra však zůstal nerealizován. O zpustlý hřbitov a okolí kostela se začali starat od roku 1996 mladí lidé z občanského sdružení Rytmika ze Šumperka, kteří ve spolupráci se svou německou partnerskou organizací Junge Aktion z Ackermann-Gemeinde začali ve Skocích pořádat letní pracovní česko-německé tábory. V roce 2006 zloději mědi těžce poškodili báně věží, jejich lucerny a také sanktusník nad hlavní lodí byly strženy na zem, nyní probíhá jejich postupná obnova. Kostel nebyl Národním památkovým úřadem zahrnut do seznamu nejohroženějších a nevyužívaných nemovitých památek v České republice. V současné době probíhá dobročinná sbírka na záchranu tohoto objektu, kterou, stejně jako současné opravy kostela, organizuje toužimské občanské sdružení Pod střechou.

Hlasování bylo ukončeno.

Poutní kostel Navštívení Panny Marie ve Skokách

Počet hlasů: 102

 
 
 

Spojte se s námi na facebooku:

 
 
 
 
 
 
 
 
 
Hlasování stavby Karlovarskéjo kraje

Regionální stavební sdružení K.Vary
Stará Kysibelská 45
360 09 Karlovy Vary
tel: 603 732 876, 353 236 100
fax: 353 236 245
e-mail: rsskv@rsskv.cz